Žalm 91. nás utěšuje: "Kdo žije pod ochranou Nejvyššího, přebývá v stínu Všemocného." Ano, jistě se často modlíme za Boží ochranu v časech zlých a Pán je tomu rád, protože když je nám dobře, možná někdy zapomínáme být Hospodinu vděční za to hlavní co máme, totiž za náš život a zdraví. Není bez zajímavosti, že těsně před karanténou, která má zabránit šíření nebezpečného koronaviru v některých sborech naší církve o něco stoupla návštěvnost bohoslužeb. Jsme tomu moc rádi, že lidé hledají útěchu u Boha, ale jak se lidově někdy říká: "Pozdě bycha honit." Ptám se, proč lidé neviděli, neslyšeli a nevěřili v časech požehnaných obdařených hojností a pokojem?

Žalm také říká: "Tys mé útočiště, můj hrad a Bůh můj, v nějž mám důvěru." Všímám si jak se mnozí lidé bojí. Samozřejmě přiznávám, že mám též obavy, ale jsem spíše smutný, že na nás Pán uvalil takové zkoušky. Na druhou stranu, věřící by si měl být jistý, že se bát nemusí, protože má zaslíbení věčného života v nebeském království, které nazýváme rájem. Řeknu to poněkud drsně. Smrt může být svým způsobem vnímána i kladně jako nový začátek něčeho nádherného. Vždyť tušíme, že v nebi již nebude bol ani žal, sten tam slyšet nebude, ale naopak bude tam znít jásot a veselí z věčné radosti s Hospodinem, v jehož náruči spočineme.

Jeden známý přírodovědec mi nedávno do telefonu sdělil, že imunitní systém je svým způsobem tekutý systém, značně ovlivněný lidskou psychikou. A dodal, že pro přežití populace je důležitá organizovanost, kam patří i náboženství a že evolučně přežívají ty kultury, které věří ne vždy lépe, ale chytře. Hezky vědecky řečeno, ale faktem zůstává, že dle dějinných zkušeností přežívají věřící o něco více než ti bez víry. K tomu nevědecky dodávám, že se z našeho církevního hlediska může jednat o důkaz nadpřirozeného působení Božího, kdy Pán opravdu svým věrným Boží ochranu poskytuje a jestliže je to jeho vůle (pozn. Nebe je podle náboženské logiky to lepší), při životě nás zachová děj se co děj.

Kdosi mi vytkl, že přesně jako zde píši uvažují islamisti a že vlastně my křesťané jsme úplně stejní. Odpovídám, že nikoliv. Křesťané si nepřejí na rozdíl od mohamedánů smrt bezvěrců, ale naopak usilují o jejich spásu (záchranu). O tom je celé evangelium, že Bůh miluje všechny lidi a chce, aby se k němu, byť v hodině 12-té obrátili. Nikdy není pozdě. Řada z nás se denně modlí za nemocné, za zkroušené, opuštěné, za pozůstalé a další trpící. Vždyť utrpení tohoto světa je i utrpení Kristovo.

Podle určitých biblických výkladů Bůh dopouští zlo, protože všechny přírodní katastrofy, války, nemoci, to všechno se musí dít pro náš hřích, abychom se obrátili a opět našli cestu k našemu Stvořiteli a Nebeskému otci, protože on chce mít s námi vztah jako se svými dětmi, které miluje. Vždyť který rodič by nebyl smutný, když ho dítě opustí a přestane se s ním bavit? Kdo by si nepřál, aby se vrátilo a mohlo být zase doma ve své rodině (v církvi)?

Pevně doufám, že až současná nákaza a tím i těžká zkouška pro celou naši společnost pomine, tak se lidé poučí a uvědomí si, co je v životě opravdu důležité. Mám naději, že náš podbořanský kostelíček opět ožije k novému náboženskému životu a že bude skrze místní církevní společenství rozdávat sílu a naději mnohým.

Odloženo na neurčito z důvodu karanténních opatření státu proti šíření koronaviru.

Nebývá zcela běžné, že by krásná a malá městečka našeho regionu navštívil biskup nějaké církve. A přesto se stane. Do Podbořan v pátek 17. dubna v 17. hodin zavítá bratr husitský biskup doc. ThDr. David Tonzar, Th.D. dr. h.c., který by rád místním občanům dobré vůle požehnal a poděkoval a požehnal spolupráci, vstřícnost a za péči o kostel a zahradu.

Tato událost svým významem možná přesahuje zájem hrstky zdejších věřících, neboť za posledních pár let se kolem bývalého evangelického kostela Božího Spasitele utvořila komunita lidí, kteří se jej snaží opravit a uvést v život. Díky spolku OKAP, sponzorům, dalším organizacím a aktivním lidem zde nejprve byla upravena meditační zahrada jako prostor pro setkávání, odpočinek a pořádání různých kulturně společenských akcí. V kostele probíhají různé koncerty, výstavy, o nedělích za dobrého počasí bývá otevřen pro veřejnost ke ztišení a modlitbám. Slavnostní bohoslužby ke 100 letům Církve československé husitské se účastní také představitelé města Podbořany v čele se starostou, váženým pane Mgr. Bc. Radkem Reindlem a představitelé spolupracujících organizací. Slavnostní bohoslužbu doplní hudební vystoupení žáků Základní umělecké školy v Podbořanech a výstava o historii kostela umělecké fotografky Laurencie Heláskové. Zároveň zde budou k vidění výrobky dětí z podbořanského Domu dětí a mládeže.

Pořadatelé věří, že návštěva biskupa vzbudí zájem veřejnosti i v oblasti, která je neprávem považovaná za převážně ateistickou. Péče o odkaz předků a o duchovní dědictví, které nám kostely symbolizují, se zcela jistě týká všech, kteří si přejí zachovat naše krásné tradice a zvyky i pro generace budoucí. Patříte-li mezi takové, jste zváni k hojné účasti. Ivo Kraus - kazatel.

Bohoslužba se ruší z důvodu karanténních opatření státu proti šíření koronaviru.

Hazard jak známo býval kdysi považován za těžký hřích, proti kterému brojily zejména spolky žen a dívek či jiná mravnostní uskupení s odůvodněním, že ničí rodiny a je zdrojem zla. Klasické formy představovaly nejprve hospodské karetní, kostkové a podobné hry, později zápasnické, sportovní sázení, kasína, proherní automaty až po online internetové sázení. Tak to už jistě známe, podléhá to zdanění, regulacím a dohledu. Nicméně pozor, vyvíjí se nám tu další zrádná forma.

V poslední době si všímám, kolik rodičů si stěžuje, že jim dítě zcizilo peníze, aby si mohlo koupit postavičky do hry. V tomto ohledu vynalézavost předčil jeden klučina, který babičce ukrádal peníze z karty do 500Kč, protože vyčíhal, že u nízkých částek není nutné zadávat pin kód. Povedlo se mu vybrat neuvěřitelných sedm tisíc korun. Jedna má známá má zase dceru, která dostala k narozeninám dva tisíce korun, které prohýřila během večera. Představte si, vybavila si pokojíček v Robloxu. A vskutku, není asi kluk, který by netoužil po nějakém tom dělu či neprůstřelném pancíři do tankové hry či holčička, která by si nepřála to nejluxusnější zboží v herních oblíkačkách.

Nový hazard je postaven na vybuzení touhy mít to hned. Buď můžete hrát dva roky a získat dostatečný počet bodů pro nákup vytouženého herního doplňku, zvířátka, panáčka, nebo stačí zaplatit nepatrnou částku. A když je dítě dobré ve hře, tak je borec. Neumí si to vybojovat, nevadí. Stačí mít dost peněz. A jak vidno, děti jsou pro herní úspěch ochotné riskovat hodně.

Řekl bych, že satan si stále hledá nové a nové formy jak dostat lidi do závislostí. Počítačové hry se tváří nevinně, ale některé mohou velice umně pracovat s lidskou psychikou s cílem obohacení se. Ti nejmenší jsou nejvíce zranitelní. Mnozí rodiče často ani netuší, co se s jejich dětmi děje. Jsou přece tak hodné, když mají v ruce tablet. Tedy alespoň do doby, než se zjistí, že ten čas na kafe byl opravdu dost drahý.

Možná že si říkáte, proč tohle píši do církevního plátku. Troufám si tvrdit, že nejmladší generace začíná být v kostelech vzácností. Bylo by skvělé, kdyby například prarodiče brávali vnoučata s sebou na bohoslužby. Jsem totiž přesvědčen, že děti získají odolnost vůči nástrahám virtuálního světa mikroprocesorové techniky jen tak, že přijmou do svého srdce radikálně jiné hodnoty. Věřící dítě nejspíše nebude tolik toužit po tom mít ten největší bourák v závodní hře, aby to ukázalo ostatním. Naopak, bude se snažit pomáhat blízkým, bude mít soucit s neúspěšnými a samo se nebude chtít vyvyšovat nad druhé. Tuším, že radost z dobrého skutku v reálném světě na mnohokrát převýší ubohý falešný pocit osamělého zoufalce s mobilem v ruce, který se kochá jakousi tupou výhrou nad protivníky, které ani nezná.

Závěrem to řeknu na rovinu: „Některé počítačové hry jsou hazard.“ Čert vem ztracené peníze, jde o hazard s našimi dětmi a vnoučaty. Děti jsou přece odpradávna to nejcennější, co máme. Jak je tedy možné, že jsou díky novým technologiím vystavovány takovému nebezpečí, aniž by se rodiče jakkoliv znepokojovali? Mnozí říkají: „Ale ostatní děti ve třídě také hrají ty hry, a kdyby ten náš hrát nemohl, byl by pak v kolektivu chudák. Proto mu to dovolujeme.“

Ať je to, jak je to, přiznejme si, že jde o problém. Naštěstí tu svítá naděje. Jednou rádo byl silný vítr a vypnuli proud. Byla ještě tma a nebylo nic vidět než v dáli osvětlená elektrárna. Uvědomil jsem si, že Bůh může tohle všechno zastavit v jediném okamžiku. Naráz ztratí všechny ty postavičky v počítačových hrách cenu, neboť ve světě bez elektřiny nejsou. Je to podobné jako s bohatstvím a penězi, které v nebi neplatí. Ó kéž Bůh ukáže našim dětem ty skutečné hodnoty.