Ježíš pravil svým přátelům: "Nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo, ale víc už vám udělat nemohou. Ukážu vám, koho se máte bát. Bojte se toho, který má moc vás zabít a ještě uvrhnout do pekla. Ano, pravím vám, toho se bojte!" Lk (12:4-5)
Přiznám se, že současná epidemiologická situace na mne působí dvojím způsobem. Na jednu stranu v sobě posiluji víru, že Pán Bůh mě chrání a že má můj život plně ve svých rukou a na druhou stranu se podvědomě bojím, že sebe nebo někoho nakazím. Tu se vyhnu větší skupině lidí na ulici, tu odložím návštěvu, tu někam nejedu. Daleko více času trávím sám či v kruhu rodinném. Rád se procházím venku a dýchám čerstvý vzduch. Člověk se malinko zastaví, psychicky si odpočine a nabere nových sil. Nepříznivou situaci se snažím brát s nadhledem s tím, že své starosti přenechávám Hospodinu.
Nedávno jsem jel autobusem a za mnou seděla nějaká stará paní, která si jiné stěžovala: "Jedu k doktorovi, špatně se mi dýchá a hrozně mě bolí hlava." Pomyslel jsem si, doufám, že nemá koronu. V tom jsme spatřili smrtelnou autonehodu. Ženy v ten moment vyděšeně několikrát opakovaly: "To je hrůza! To je hrůza!". Řekl bych, že neštěstí na silnicích číhá snad na každém kroku stejně jako zákeřná čínská choroba. Ale tak už to na světě chodí. Nevíme dne ani hodiny, kdy si nás Pán povolá k sobě. Ostatně stačí se chvíli zadívat do přírody. Naši pěknou slepičku, která zrovna krásně snášela, nedávno uklofal jestřáb. Nevybral si za oběť starou nemocnou ani mladou nezkušenou, šel doslova po tom nejlepším, co na dvoře bylo. Vše přišlo jak blesk z čistého nebe, než se kohout nadál a přiběhl pes, nosnice krvácela z krku, proti dravci neměla šanci. A tak to myslím chodí se zlem. Prostě na někoho dopadá a na někoho ne. Ale vše, co se děje, je Boží vůle, protože Bůh nejenže dává světu dobro, ale zároveň i dopouští zlo. Ovšem to neznamená, že by ti postižení byli větší viníci než ostatní. Písmo nám dává příklad 18-ti zemřelých, na které padla věž v Siloe (Lk 13:4) a dodává, že i my jsme hříšníci a máme činit pokání, jinak také zahyneme.
Současnou nelehkou dobu nepovažuji za konec světa či za poslední časy, ačkoliv se to tak může někomu zdát. Kdybych byl o tom přesvědčen, byl bych v kostele a dnem i nocí bych se modlil za spásu. Každopádně se domnívám, že je užitečné přemýšlet nejen jak přežít, ale plánovat i hodně do budoucna, protože všechny zkoušky jednou skončí a pokud tu aktuální ve zdraví překonáme, vyjdeme z ní Bohem posilněni.
Pán nám ovšem neslibuje, že vše bude jako dřív, což si, jak leckde slýchám, mnozí přejí. Možná, že se náš svět promění a nemusí to být nutně k lepšímu. Všímám si, že mezi lidmi obecně narůstá rozdělení, agresivita, hádky, svár a hněv, ale Ježíš nás žádá o pravý opak, abychom byli vlídní, vstřícní, pomáhali si a měli se rádi navzájem. A především, abychom pomáhali dobré věci - šíření evangelia svatého. Ještě dnes může každý váhající učinit rozhodnutí pro Krista. Nemyslím tím pouze formální úkon křtu, kterým člověk vyznává svou víru před Bohem i před lidmi, ale hlavně rozhodnutí v srdci.
Nevíte-li jak na to, můžete svými ústy nahlas vyznat víru slovy apoštolů:
Věřím v Boha, Otce všemohoucího,
Stvořitele nebe i země.
I v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho;
jenž se počal z Ducha Svatého,
narodil se z Marie Panny,
trpěl pod Ponciem Pilátem,
ukřižován umřel i pohřben jest;
sestoupil do pekel,
třetího dne vstal z mrtvých;
vstoupil na nebesa,
sedí po pravici Boha, Otce všemohoucího;
odtud přijde soudit živé i mrtvé.
Věřím v Ducha Svatého,
svatou církev obecnou,
společenství svatých,
odpuštění hříchů,
vzkříšení těla a život věčný.
Amen.
Bůh vám žehnej, opatruj a provázej na cestě životem.
Ivo Kraus - kazatel
